kuRAKulum vitae

Jmenuji se Štěpán Rak a narodil jsem se dne 20. 11. 1978 ve středním Finsku, v městě s podivným názvem Jyväskylä svým rodičům, kteří zde byli na pracovním pobytu od roku 1975 – 1980. Ve Finsku jsem tedy dlouho nepobyl a s rodiči se přestěhoval do rodinného domku v samotném paleontologickém ráji – v Radotíně, což mě zřejmě předurčilo k mému budoucímu zájmu a povolání zároveň – k šutrům - konkrétně pak k paleontologii…

Pamatuji si, že jsem svou první zkamenělinu nalezl někdy v roce 1983 při vycházce se školkou, když jsme procházeli přes Sudy do Kosoře. Jednalo se o jakousi „trubičku“, myslím si, že šlo o rhachis či část trilobita rodu Odontochile. Zanedlouho poté jsem začal do údolí chodit na procházky s tátou a nacházel další a další zajímavosti, jimiž se můj tehdejší dětský pokojík utěšeně zaplňoval. V pořadu Magion toho času oznámili, že vědci v Národním Museu zvou všechny amatérské sběratele zkamenělin na den otevřených dveří. Já neváhal ani chvilku, popadl všechny své tehdejší skvosty, tátu a uháněl do Musea. Tak jsem se seznámil s doktorem Prokopem, to bylo v roce 1989.

V roce 1991 jsem postupně navázal díky tátovi a jeho cestám po světě korespondenční kontakt s předními odborníky z museí z Austrálie, Velké Británie a Ameriky, s většinou z nich udržuji kontakt dodnes. V Čechách jsem se seznámil s doktorem Šlehoferem a poprvé navštívil Jince, Koněprusy, Kosov a klasické lokality v okolí.

Zlomovým rokem pro mě byl rok 1992, kdy jsem se dne 3. 1. 1992 seznámil s docentem Chlupáčem na jeho fakultě. 14 dní poté jsme spolu byli na první společné výpravě a až do jeho úmrtí v roce 2002 jsme spolu navštívili několik desítek lokalit během asi 60 výprav. Docent, později pak profesor, Chlupáč mě nejen seznámil s paleontologií, ale především se základy stratigrafie, historické geologie a geologie jako takové. Naučil mě pozorovat geologické fenomény, to, jak správně sbírat paleontologické vzorky, jak jednotlivé fosílie rozeznávat, jak profilovat skalní masiv a mnoho dalších důležitých věcí, které bych z knih nevyčetl.

Navždy budu vzpomínat na naše společné výpravy mezi Vánocemi a Novým rokem, na osobní pozvání k němu domů mezi svátky, kde jsme do pozdních hodin diskutovali o všem možném…tedy o šutrech, samozřejmě…Profesor Chlupáč se stal mým učitelem ještě dávno předtím, než jsem byl v roce 1999 přijat jako řádný student na Universitu Karlovu…i zde mne však dohnala má nedostatečná znalost matematiky, která začíná a zároveň končí u množin a podmnožin, tak jsem odešel ještě předtím, než bych byl odejit…

Pan profesor Chlupáč mi doporučil vysokou školu v Brně, tedy Masarykovu Universitu, kam jsem se po úspěšném složení zkoušek také následně dostal, studoval zde, psal ročníkovou a diplomovou práci pod vedením docenta Jiřího Kalvody. I zde mi pan profesor Chlupáč podal pomocnou ruku, když cítil, že se vzdaluji z Barrandienu od svých milovaných trilobitů a důvěrně známých lokalit. V té době mě seznámil s geologií Brna a okolí. Jako téma mé diplomové práce mi doporučil studium spodnokarbonských trilobitů z lomu Mokrá u Brna a okolí, které objevil během svých výzkumů v 60. letech minulého století. V průběhu několika desítek výprav jsem zde objevil zcela nové a dosud z Čech (či Moravy) nepopsané trilobitové společenstvo a nasbíral přes 1000 fragmentů trilobitů a na 33 kompletních jedinců včetně doprovodné fauny a vše popsal ve své diplomové práci s názvem Trilobitová fauna hraničních vrstev tournai – visé z Mokré u Brna.

Masarykovu Universitu jsem úspěšně dokončil jako promovaný geolog dne 16. 6. 2005 státními magisterskými zkouškami a následně pak oficiální promocí dne 13. 7. Téhož roku jsem byl přijat jako doktorand na Universitu Karlovu k docentu Oldřichu Fatkovi, který se stal mým vedoucím.

Pravidelně, a to ode dne 14. 4. 1991, si vedu skalní deníky (k dnešnímu dni mám v celkem 22 dílech popsáno 850 výprav), pečlivě si zaznamenávám nejen lokality, které jsem toho dne navštívil, ale píši také o nálezech, geologické situaci a je-li třeba pak profiluji skalní výchozy a odebírám vzorky pro pozdější analýzy. V době svých studií na základní škole a na gymnásiu jsem na kameny chodil buď sám, či se svým kamarádem z dětství Jirkou Slobodníkem.

Během let jsem se v terénu či díky korespondenci a kontaktům seznámil s celou řadou sběratelů, ať už s Filipem Novotným, Liborem Kašičkou, Tomášem Viktorýnem či celou řadou jiných, s nimiž jsem navštívil či stále ještě navštěvuji lokality v Barrandienu či Moravském krasu a za tu dobu jsme našli stovky a stovky nálezů…

…Kromě studia spodnokarbonských trilobitů – proetidů, cítím zvláštní hluboký vědecký vztah k cheiruridním formám trilobitů a díky panu profesorovi, jenž mě seznámil s celou řadou lokalit s letenskými křemenci, které mě zaujaly na první oklep, se soustředím již 14 let na jejich systematické prosbírávání a studium celého fosilního společenstva. Mezi těmito dávno vymřelými formami je však jedna skupina, která mě přitahuje nejvíce a tou jsou záhadní členovci, xiphosuridi, Furcy, trilobitomorfní členovci a podobné problematické fosílie…

Dne 2. 2. 2009 jsem nastoupil do Musea Českého Krasu jako jeho kurátor a vědecký pracovník – paleontolog. Mou pracovní náplní bude nejen systematické seřazování sbírkového fondu, ale také vedení pravidelných geologických exkursí pro veřejnost, přednášky na školách a v museu, odborný dohled a podílení se na výstavách a exposicích.